Sekundární koruna jabloně (Panenské české), vytvořená čistě z vlků, jako reakce na brutální zmlazení, před zhruba 20 lety…
O tom, jaký význam mají vlky v životě ovocných stromů jsem už jistě psal v nějakém ze svých předchozích článků. Protože je ale tato problematika stále špatně chápána, bude vhodné ji rozvést trochu obšírněji v samostatném článku.
Každý z nás asi někdy slyšel „zaručený recept“ jak potlačit vlky jednou provždy. Většinou bývá doporučováno, vytrhávat je v bylinném stadiu před zdřevnatěním zhruba v polovině června. Tento termín samozřejmě má svou logiku, protože vytrhnutím vlka i s jeho patkou opravdu zkomplikujeme jeho tvorbu na tom samém místě v dalším roce. Na druhou stranu je to klasické řešení následku a nikoliv příčiny. Protože pokud bychom se rozhodli řešit příčinu vlčení, museli bychom se pokusit převést korunu stromu do takového stavu, kdy strom nebude mít prakticky žádnou potřebu vlky vytvářet, protože bude v jeho koruně bude panovat rovnováha. To je právě ona transformace korun směrem k rovnovážnému životnímu optimu. Je snad samozřejmé, že nějaký problém s vlky budeme mít vždy, pokud nezměníme úhel pohledu na nutnost každoročního celokorunového řezu, protože vlčení stromu není nic jiného, než snaha stromu co nejrychleji nahradit každoročně odstraňovanou biomasu.
Jak už jsem zmínil, vlk je vždy reakce stromu znovuvytvořit rovnováhu, je to tedy sebezáchovný mechanismus a díky bohu za něj! Na svých kursech vždy říkám jednu věc a sice že všechno co se v průběhu života ve stromu odehrává, má nějaký smysl a význam a je jen na nás, jak danou věc chápeme. Zda jako něco, s čím je třeba bojovat, nebo jako něco, co můžeme využít v náš prospěch, protože vlky samozřejmě můžeme využít při postupné transformaci koruny stromu, směrem k ovocnářsky optimální pyramidální koruně.
Vlk je vlastně něco jako indície, že koruna není v takovém stavu jako by mohla a měla být. Pokud se koruna vyvíjí přirozeně bez našich řezových zákroků, tak doba kdy se v ní začíná objevovat větší množství vlků, by pro nás měl být signálem, že původní koruna už nepracuje na plný plyn a měla by se rozumným způsobem zmladit. Spontánní tvorbou vlků chce vlastně strom zvýšit svůj asimilační výkon, chce tím oddálit své postupné chřadnutí. Bohužel většinou je tvorba vlků v neřezané koruně chápána tak, že je třeba je likvidovat, čímž ale stromu nijak nepomáháme, spíše naopak.
Tvorbu vlků mají z našich ovocných druhů nejintenzivnější určitě jabloně, o něco méně hrušně a nejméně je vytvářejí peckoviny, což je ostatně důvod, proč si většina lidí myslí, že peckoviny se nemusí moc řezat. Máme totiž ve svém podvědomí zafixované, že řez ovocných stromů, rovná se boj s vlky, přestože by to tak vlastně vůbec nemuselo být. Toto ovlivnění našeho podvědomí bohužel není nějakého ne příliš vzdáleného data, ale vychází z poměrně daleké historie a je tedy mimořádně těžké ho vymýtit. Už MUDr. František Dohnálek si ve své legendární knize stěžuje na naprosto chybné chápání řezu i u lidí z odborných kruhů a dává k dobru dokonce historku o tom, jak jediný kdo ho pochopil, byl prostý železničář Berger.
Jestli ke špatným řezovým návykům došlo v průběhu 19.století, nebo se táhne s člověkem od počátku věků, není známo. Vědět to, možná není úplně podstatné. Zásadní je, se poučit a provádět řez jen v té intenzitě, která je odůvodněna biologickými principy, jimiž by měl být odůvodněn každý řez stromu, nejen ovocného.
Ing. Ondřej Dovala 